Houby s octem

Brzo ráno vstáváte ,koukáte na oblohu a přemýšlíte jestli vám to šedé nebe nespadne do hodiny na hlavu . V šest hodin ráno v sobotu jsme vyrazili  moje maličkost , manžel a švagrovci na houby . Jeli jsme asi hodinu směrem na Zábřeh na Moravě , zastavili za jednou vesničkou ( místo houbař nikdy neprozradí  a já osobně si název nepamatuji ) a po vystoupení z auta jsme rovnou ze silnice začali šplhat do lesa. Šplhání mě napadlo jako první slovo ,protože určitě se to nedá nazvat pohodovou procházkou lesem , když lezete nahoru skoro počtyřech .
 Po půl hodině nacházení krásných mochomůrek červených a jiných nejedlých ale krásných hub nacházíme první malé hříbky . Z levé strany dál z lesa se ozývá vzdálené práskání , podle všeho myslivci vyrazili na lov kachen .
A zase pár hříbků , kontrola jestli jsou jedlé . Švagrovci se v nich dobře vyznají ( už pár sběrů přežili) . Lákám papatelné houby , ptám se těch pár hub co nacházíme kde mají bratrance a sestřenice . Zase  nacházíme plno různých nejedlých hub, dali by se kosit kosou . Výš v lese nacházíme místa která už někdo úspěšně vysbíral před námi . V tu chvíli mě napadlo že ti myslivci tu byli před námi a dají si divokou na houbách a my budeme mít akorát houby s octem . Ale nakonec je třetina košíku nasbíraná , na to že u  nás houby jím akorát já je to až moc . Švagr  plný koš a švagrová plnou mikinu .Švagr už láká že si to  příští sobotu zopáknem .

 Moc by mě zajímalo kdo si na tom hříbku pochutnával předemnou .